Recept na vepřové výpečky se špenátem má své kořeny v tradiční české a středoevropské kuchyni. Historie tohoto jídla je úzce spjata s využitím vepřového masa, které bylo po staletí jedním z nejčastěji konzumovaných druhů masa v českých zemích. Jeho příprava a konzervace byla klíčová pro přežití v chladnějších měsících.
Vepřové maso v české kuchyni:
Vepřové bylo v českých domácnostech velmi populární, protože se prasata chovala na většině venkovských statků. Tradiční zabíjačky se staly nejen způsobem, jak zásobit rodinu potravinami na zimu, ale i společenskou událostí. Z prasete se využilo vše – od masa až po vnitřnosti a tuk nejen ve formách jako jsou klobásky, tlačenky nebo jitrnice.
Výpečky samy o sobě představují velmi starý způsob zpracování masa, kdy se maso (nejčastěji z bůčku nebo plece) pomalu peklo v troubě. Tento způsob zaručoval šťavnatost a měkkost, přičemž se zároveň vytvářela výrazná chuť díky použití sádla a koření (především česneku, papriky a kmínu).
Špenát v české kuchyni:
Špenát, který dnes jíme k výpečkům, přišel do českých zemí až později. Jeho původ sahá do Středního východu, odkud ho přivezli Maurové do Španělska kolem 8. století. V Česku se špenát začal pěstovat a používat až v pozdním středověku, ale skutečné obliby dosáhl až v 19. století, kdy se stal běžnou součástí kuchyně, zejména ve formě přílohy k masitým pokrmům.
Špenát se v české kuchyni často připravuje ve vařené formě s máslem, česnekem a cibulí. Tato krémová úprava, která je dnes k výpečkům typická, je výsledkem evoluce kuchyně v průběhu 19. a 20. století, kdy se do české kuchyně dostávaly nové techniky a přísady. Špenát jako zdravá zelenina bohatá na vitamíny a železo dobře doplňoval těžší a tučnější jídla, jako jsou právě výpečky.
Vývoj kombinace:
Kombinace vepřových výpečků a špenátu se objevila pravděpodobně někdy v průběhu 19. nebo začátkem 20. století. V této době se začalo více používat špenátu jako přílohy k masitým pokrmům. Vepřové výpečky se špenátem, servírované často s bramborovým knedlíkem nebo bramborem, se staly oblíbeným pokrmem pro svou sytost, dostupnost ingrediencí a výraznou chuť.
V dobách první republiky (1918–1938) se tento recept stal klasikou nejen na vesnicích, ale i v městských kuchyních. Díky svému rustikálnímu charakteru a chutnosti byl podáván jak v domácnostech, tak v tradičních českých hospodách.