Velikonoční nádivka

Velikonoční nádivka má v českých domácnostech své pevné místo. Připravovuje se už po generace a není divu – je jednoduchá, sytá a dá se do ní zužitkovat všechno, co zbyde po zimě. Lidé ji dřív dělali hned po půstu, kdy si konečně mohli dopřát maso, vajíčka a čerstvé zelené bylinky ze zahrady nebo z louky.

Základ nádivky tvoří obyčejné věci, které má doma skoro každý – starší rohlíky, mléko, vejce, uzené maso, cibule a trochu zeleného. Co dům, to jiná verze – někdo přidává kopřivy, jiný pažitku, někdo má rád špenát, jiný medvědí česnek. Důležité je, aby nádivka voněla, byla vláčná uvnitř a měla křupavou kůrku na povrchu.

Pečivo se nejdřív nakrájí na kostičky a nechá nasáknout mlékem. Mezitím se na másle osmahne cibulka a k ní se přidá uzené maso – to je základ, který krásně provoní celou kuchyň. Pak už se všechno smíchá dohromady s vejci, bylinkami a trochou česneku. Směs se dá do vymazaného pekáče a šup s ní do trouby.

Velikonoční nádivka je výborná ještě teplá, třeba s čerstvým chlebem, ale chutná skvěle i studená – klidně další den. Hodí se jako příloha k pečenému masu, ale klidně obstojí i sama o sobě.

Tohle jídlo není žádná moderní záležitost. Je to poctivý recept z časů, kdy se nic nevyhazovalo a všechno se zpracovalo do posledního drobku. A právě v tom je jeho krása – jednoduchost, sytost a chuť domova. Každá rodina má na nádivku svůj recept, ale ten základ zůstává: dobré suroviny, trocha práce a radost z jídla, které má duši.